Abúsírský kněz Fetekti

Mastaba úředníka a kněze Fetektiho z konce 5. dynastie (24. stol. př. Kr.) patří k početné skupině staroegyptských hrobek, které čelily velmi smutnému osudu. Poprvé byla zkoumána německým egyptologem Karlem Richardem Lepsiem v letech 1842-1843 během jeho dokumentace pyramidových polích v Abúsíru a Sakkáře. Lepsius se omezil pouze na vykopání a zdokumentování výzdoby otevřeného dvora, který tvořil vstupní část hrobky. Na stěnách dvora bylo v ještě v polovině 19. stol. dochováno velké množství scén, malovaných na obílené omítce, které měly přímý vztah ke každodennímu životu starých Egypťanů. Tato výzdoba zahrnovala scény přípravy a transportu pohřební výbavy, výroby vína, scény truhlářů, lovu divokých zvířat v poušti, plavby ve člunu a v neposlední řadě scény ze staroegyptského trhu.

Fetektiho hrobka byla postavena v zapadlé části abúsírského pohřebiště, na úbočí svahu malého údolíčka, které z plošiny egyptské Západní pouště pozvolna klesá k východu směrem k nilskému údolí. Jako takové bylo každoročně místem, kudy po přívalových deštích odtékala voda z pouštních plošin do údolí. Její síla musela být ničivá a těžce postihla i velkou část pohřebiště, ve kterém přebýval Fetektiho duch.

Toto pohřebiště bylo vybudováno na sklonku 5. dynastie jako místo posledního odpočinku několika rodin kněží, kteří sloužili v královských zádušních chrámech a u královského dvora. Postupně zde vznikl komplex cihlových hrobek. Každá hrobka sestávala většího otevřeného dvora, ze kterého se vstupovalo do kultovní kaple v podobě úzké chodby, v jejíž západní stěně byly jedny případně několik nepravých dveří. Na západ od kaple byla umístěna ústí vždy několika pohřebních šachet vedoucích do pohřebních komor v podzemí hrobky. V takové hrobce mohlo být pohřbeno pokaždé několik členů jedné egyptské rodiny, obvykle manželského páru a jejich potomků. Pokud některý ze členů rodiny získal vyšší postavení, mohl si dovolit postavit vlastní hrobku, zpravidla v blízkosti rodiny a nechat si ji vyzdobit staroegyptským umělcem. To bylo vždy dokladem relativně dobrého postavení majitele hrobky v rámci staroegyptského správního aparátu. Fetekti byl jedním z těchto poměrně dobře zajištěných úředníků, kteří si nechali postavit samostatnou hrobku. Dalším dokladem jeho zajištěného postavení jsou tituly a funkce které vykonával, protože ty ho spojují s královskými tkalcovskými dílnami, které produkovaly vysoce kvalitní látky pro dvůr panovníka. Konečně je v této souvislosti nutno uvést jeho pohřební komora, jež se nacházela na dně 10 m hluboké šachty a měla jako jediná v pohřebišti kamenné obložení stěn z vápencových bloků.

Po dokončení Lepsiova výzkumu byla dlouho známa pouze výzdoba hrobky, avšak její přesná poloha upadla v zapomnění. K jejímu znovuobjevení došlo až v roce 1991. V průběhu výzkumu hrobky se ukázalo, že jižně od prostorného dvora s pilířem, který zkoumal již Lepsius, se nacházela chodbová kaple s další malovanou výzdobou na omítce. V západní stěně kaple se nalézaly dvoje nepravé dveře, které dokládají, že zde probíhal zádušní kult dvou osob. Jižní dveře patřily majiteli hrobky Fetektimu, zatímco severní úředníku jménem Metej, o kterém dodnes netušíme, jaký měl k Fetektimu příbuzenský vztah. Na západ od kaple byla situována ústí dvou šachet, které vedly do pohřebních komor obou mužů. Na dně šachty, v pohřební komoře byl nalezen Fetektiho zcela rozmetaný pohřeb a ubohé zbytky pohřební výbavy, z níž se dochovalo několika střepů z hliněných nádob. Antropologický rozbor kosterních fragmentů ukázal, že Fetekti zemřel ve věku 30-40 let.

Během archeologického výzkumu se také ukázalo, že malovaná výzdoba otevřeného dvora jak ji viděl a zdokumentoval Lepsius, již neexistuje. Publikace hrobky se tak musela zcela spolehnout na informace z poloviny 19. stol. To platí i pro scény zachycující fungování staroegyptského trhu, který byl původně znázorněn v několika výzdobných pásech na jižní a západní stěně pilíře v otevřeném dvoře. Staroegyptské trhy byly místem, kde se mohli setkávat zemědělci, řemeslníci a rybáři a vzájemně směňovat produkty své práce. V tomto ohledu jsou právě tyto dochované scény velmi významné, protože detailně ukazují principy staroegyptské tržní směny.

Pokud tyto scény uspořádané ve vodorovných pásech čteme postupně odshora dolů a zleva doprava, potom na jižní stěně pilíře vidíme, že první pás výzdoby je prakticky zničen. Ve druhém pásu vidíme vlevo přicházet dva muže v bílých suknicích, z nichž první jménem Iunka nese v rukou korále a sandály. S těmi se obrací na prodavače zcela vpravo. Ten sedí u koše s koláči, prohlíží si korále a Iunku oslovuje takto: „Podívej, můj koláč je sladký!“ a Iunka s korály mu odpovídá: „Podívej, mé sandály jsou pevné!“ Právě se stáváme svědky probíhající obchodní transakce: jedná se o typickou scénu vyjednávání, kdy docházelo k směně jednoho druhu zboží za jiné.

Ve spodním registru je prodávající umístěn zcela vlevo. Jedná se o zemědělce s košem zeleniny, z kterého vykukují hlavičky mladé cibule. Zprava se k němu blíží dva kupci, z nichž ten první má přes rameno přehozený nákupní vak. Za ním kráčí muž, který nese dva druhy vějířů. První ze zákazníků promlouvá k prodavači: „Podívej se na nádhernou ozdobu, tvůj šperk! Pohleď, tvůj náhrdelník! Pohleď, vějíře!“ A prodavač hned odpovídá: „Dovol, ať se podívám a řekni mi svou cenu (kterou požaduješ).“

Západní stěna kamenného pilíře je poněkud lépe dochována. V horním pásu výzdoby vidíme uprostřed dva muže, kteří se dohadují o ceně látky. Tato scéna představuje velmi unikátní zobrazení, ukazuje nám totiž prodej látky. Výroba a distribuce látek ve starém Egyptě spadala výlučně pod královský monopol a zobrazení volného prodeje či výměny látek za jiné zboží se dochovala pouze ve dvou exemplářích. A jak je možné, že jedno z nich pochází právě z Fetektiho hrobky? Vysvětlení spočívá v tom, že Fetekti byl správcem tkalcovských dílen a že mohl látku dostat jako součást odměny za dobře vykonávanou práci a nebo si k ní pomoci ne zcela legálním způsobem.

V prostředním registru sedí zcela vlevo muž s kamennou nádobou, která se nazývala mesechet. Přichází k němu žena, která v rukou drží dvě malé kamenné nádobky s olejem a promlouvá k muži takto: „Skutečně, toto je slavnostní olej, takže můžeš být spokojený.“ Dále vpravo je zobrazena žena smlouvající o ceně ryb, které jí nabízí sedící prodavač. Ten zároveň jednu rybu vyvrhuje. Příslušný text je poškozen natolik, že ho není možno rekonstruovat.

Ve spodním registru vlevo vidíme dalšího prodavače ryb, který na ženu stojící před ním pokřikuje: „Podívej, toto je skutečná cena.“ Žena jménem Minmeret na to reaguje slovy, kterými se obrací na místního dozorce na trhu. Úkolem těchto dozorců byla dbát na pořádek a trestat případné zloděje: „Pojď sem, dozorče (trhu), Ibi!“ A pokračuje: „Chyť ho!“ Její slova lze vykládat tak, že se ji prodavač pokusil podvést a její poslední záchranou byl dozorce Ibi.
Vpravo je zachycen sám představený Ibi, ke kterému přichází další muž, snad s nějakou stížností. Ibi ho uklidňuje slovy: „Podívej, držím přestupky ve své ruce (tj. pod kontrolou).“

O Fetektiho osudech se dozvídáme i z dalších pramenů, které pocházejí především z hrobek na sakkárské nekropoli a z papyrového archivu ze zádušního chrámu panovníka Neferirkarea z Abúsíru. V těchto písemných pramenech totiž můžeme na základě datování a shodných titulů nalézt o našem Fetektim hned několik zmínek. V papyrových archivech se Fetekti vyskytuje celkem dvakrát, pokaždé vystupuje jako nižší kněz (staroegyptsky hem necer, „boží služebník“), který se účastnil průvodu kolem pyramidy a měl na starost část chrámového inventáře. V hrobce vysoce postaveného hodnostáře Ptahhotepa II. je Fetekti zobrazen dvakrát jak přináší svému nadřízenému obětiny. Konečně v hrobce dvou bratrů, manikuristů Nianchchnuma a Chnumhotepa je jeho přítomnost doložena celkem třikrát, při plavbě na člunu, jak vleče člun na tažném laně a při jízdě na oslu.

Všechny tyto doklady nalezené mimo Fetektiho hrobku dokládají povahu jeho zaměstnání zádušního kněze. V chrámu zesnulého panovníka se staral o část chrámového inventáře, zatímco v hrobkách svých výše postavených a dříve zesnulých současníků v Sakkáře se staral o jejich zádušní kult. Nešlo o bezvýznamnou záležitost; egyptští kněží byli pevnou součástí tzv. přerozdělovacího hospodářství, kdy každý kněz dostával svůj plat v naturáliích (ty pocházely z komodit symbolicky obětovaných na oltářích chrámů a hrobek). S částí tohoto zboží se pak zřejmě vydávali na trh, kde ho mohli dále směnit za zemědělské nebo řemeslné produkty.

Fetektiho osud je tak typickým příkladem toho, kam až můžeme v našem úsilí o rekonstrukci minulosti postoupit, pokud máme k dispozici dostatečné množství pramenů. Ačkoliv mezi námi a obdobím, kdy žil Fetekti, leží více než 4500 let, víme o tomto staroegyptském hodnostáři paradoxně možná mnohem více než mnozí z nás o svých předcích žijících před sto lety.

  Miroslav Bárta