Kaaper – Egyptský strážce hranic

Staroegyptské památky od starověku přitahovaly velkou pozornost. A není divu, egyptská pohřebiště ukrývala mnohé poklady, mezi které patřily zejména luxusní kamenné a kovové nádoby, dřevěný nábytek, ozdoby, šperky, amulety a předměty denní potřeby, které měly zemřelým zajišťovat spokojený život na onom světě. Nejprve přicházeli zloději, vykradači pohřebních komor, kteří byli schopni vyloupit i nejlépe střežená místa v hrobce, často za pomoci hlídačů pohřebiště, a to i jen několik dní od okamžiku pohřbu. V období nepokojů a bezvládí se hrobky stávaly zdrojem bohatství a byly opět vykrádány. Zejména v době Nové říše, ale i v dobách dřívějších a pozdějších, byly pyramidy a hrobky rozebírány jako laciný zdroj stavebního kamene. Jednu z největších pohrom v tomto období představovaly stavební aktivity a projekty Ramesse II. Ani Římané nebyly o nic lepší. V arabské době se staroegyptské památky a zejména pyramidy staly opět terčem egyptských vládců s cílem získat z nich co nejvíce zlata a bájných pokladů. Vrcholem tohoto vývoje byla doba vlády Mehmeda Alího (19. stol.), který darování staroegyptských památek používal jako politický nástroj, kterým obměkčoval evropské vládce a důležité státní návštěvy. Tak dnes, po více jak 4 000 letech nepřetržitého ohrožení, jsou egyptologové ve velmi složité situaci, kdy při výzkum musí používat veškeré dostupné informace, ani tak ale dosažení optimálního stavu poznání není jisté. Někdy je ale možno tento boj s nepřízní osudu a dějin vést i úspěšně.

Hrobka velitele armády, úředníka Kaapera, je názorným příkladem těchto osudů. Zpětně rekonstruovaná historie Kaaperovy hrobky ukazuje, že tato památka byla jen za posledních sto let objevena a ztracena hned několikrát. Její osud se začal naplňovat již na počátku 20. stol. kdy se zjevně stala poprvé terčem zlodějů egyptských památek. Ti z kultovní kaple odtáhli několik velkých vápencových bloků zdobených jemnými reliéfy. Většina bloků našla svůj domov v muzeích v USA Podruhé byla „objevena“ v r. 1959 kdy americký egyptolog Henry G. Fischer publikoval studii zabývající se Kaaperovou osobou a jeho tituly, kterou sepsal na základě několika fotografií pořízených v hrobce, která se nalézala tehdy neznámo kde na sakkárském pohřebišti. Konečně potřetí byla hrobka objevena egyptskými kolegy v r. 1989, kteří zde museli zakročit proti řádění novodobých zlodějů egyptských památek. Ze značně poničení kaple se podařilo zachránit několik dalších vápencových bloků s reliéfní výzdobou. Výzkum Kaaperovy hrobky byl v oblasti jižního Abúsíru prvním počinem českých egyptologů a jeho výsledky přinesly četné nové a překvapivé poznatky.

Samotná hrobka je postavena z kvalitního turského vápence z lomů nacházejících se na východním břehu Nilu jižně od Káhiry. Délka Kaaperovy hrobky dosahuje v severojižním směru téměř 42 m, na šířku měří 20 m a původně musela být 5 m vysoká. V jihovýchodní části hrobky byla umístěna malá kaple s půdorysem ve tvaru písmene „L“. Její výzdoba, jak již bylo řečeno, byla v minulosti velmi vážně poškozena a proto její teoretická rekonstrukce byla jedním z nejzávažnějších úkolů, které bylo třeba řešit.

Práce na rekonstrukci původního vzhledu vnitřní výzdoby hrobky trvala několik let. Na východní stěně kaple, nad vchodem, byla původně umístěna scéna s rybáři, kteří zatahují velkou vlečnou síť na ryby vybavenou plováky. Jejich úlovek tvoří několik druhů ryb, které jsou tak věrně znázorněné, že i dnes je možno přesně určit o které druhy se jedná. Fotografie této části výzdoby hrobky pořízená v r. 1959 ukazuje scénu víceméně kompletní. Pokud ji porovnáme s blokem, který dnes vlastní Metropolitní muzeum v New Yorku, zjistíme, že je značně neúplná. Kde je zbytek? To se můžeme jen dohadovat, pravděpodobné ale je, že se nachází v soukromé sbírce.

Celou zbývající plochu východní stěny zabírala typická obětní scéna znázorňující Kaapera s manželkou Čenteti vsedě za obětním stolem s nakrájenými krajíci chleba a dalšími obětinami. Tato část výzdoby kaple byla jedinou, které si zloději nevšimli, protože byla velmi poškozená krystalickou solí.

Severní stěnu původně zabírala velká stojící postava majitele hrobky, kterého kolem ramen láskyplně objímala jeho manželka. I tato část výzdoby nenávratně zmizela a její poslední fotografie pochází z publikace z r. 1959. Již tehdy ale obě postavy neměly dochovány tváře – zřejmě proto, že byly již předtím odstraněny a prodány na trhu s egyptskými starožitnostmi. Nad hlavami manželského páru se nacházel poškozený hieroglyfický nápis, který se podařilo částečně rekonstruovat. Kaaper v něm oslovuje budoucí návštěvníky hrobky takto: „Postavil jsem tuto hrobku, jsem ospravedlněný před bohem. Tuto hrobku jsem vybudoval pouze s použitím svého vlastního majetku… Nikdy jsem proti nikomu neřekl nic zlého, nikdy jsem nikomu nic nezcizil… Kdokoli, kdo by chtěl poškodit tuto hrobku, bude souzen velkým bohem, pánem (posledního) soudu, panovníkův úředník, Kaaper.“

Tento typ textů bývá v egyptologii nazýván „negativní zpověď“. Základním cílem této kompozice bylo přesvědčit návštěvníka hrobky, že její majitel žil v souladu s etickými normami své doby a že si zaslouží pravidelné obětování a modlitby ve své kapli, které mu měly zajistit nerušenou existenci na onom světě. Nápis nám také jasně ukazuje, jaké byly v Egyptě doby stavitelů pyramid běžné přestupky: egyptští úředníci nechávali rozebírat starší hrobky na stavební kámen, který používali ke stavbě svých vlastních hrobek, ve společnosti u dvora nebyly výjimkou pomluvy a očerňování a často se stávalo, že úředníci s dostatkem výkonných pravomocí tuto moc zneužívali k vlastnímu obohacování. A bohužel náš Kaaper nebyl výjimkou. Kaaper je zde znázorněn jako důstojný korpulentní úředník. I tento rys měl zdůraznit vážnost jeho úřadu a postavení. Nemusel přeci dřít na poli za cenu několika chlebových placek se zeleninou a džbán piva!

Postupná rekonstrukce výzdoby západní stěny názorně dokládá, jak moc se práce egyptologa může podobat detektivnímu vyšetřování. Při sestavování této v minulosti téměř zcela rozebrané stěny se ukázalo, že jednotlivé zdobené vápencové bloky se nacházejí nejméně na třech kontinentech. Ústředním bodem výzdoby stěny byly nepravé dveře, kudy měl duch zesnulého hodnostáře vcházet ze západní říše mrtvých na tento svět v průběhu rituálů obětování. V polovině výšky dveří byl malý otvor, který vedl do zcela uzavřené místnosti, kde původně byla kamenná socha zesnulého Kaapera s jeho idealizovanou podobou (takovéto uzavřené a zcela nepřístupné místnosti jsou nazývány serdab). Horní část výzdoby nepravých dveří tvořil panel se sedící postavou Kaapera za stolem s obětními chleby. Kolem dokola pak jsou hieroglyfické nápisy zmiňující další obětiny, mezi které kromě pokrmů a nápojů patřily i různé komodity z oblasti luxusu. Mezi nejoblíbenější se řadily vonné kadidlo, natron, importované kosmetické oleje, barvy používané k malování očí z černého a zeleného barviva, datle, fíky, vinné hrozny, víno, vybrané druhy pečiva a nápojů včetně různých druhů chleba, koláčů a piva, a konečně i kamenné nádoby a látky. Tento panel se dnes nachází v Detroitském Institute of Arts.

Nad panelem byl původně překlad s dalšími tituly a jménem Kaapera. Ten byl k našemu velkému překvapení nalezen až v roce 1994 ve vátém písku přibližně 500 m jižně od hrobky. Tak, jak zde byl zahrabán zloději a připraven na pozdější odvoz, ho zde nalezli naši skotští kolegové. Způsob a kvalita umělecké práce, tituly a rozměry umožnily jeho snadnou identifikaci a zasazení na původní místo v hrobce tak jak ukazuje počítačová rekonstrukce stěny.

Napravo od nepravých dveří se nacházelo znázornění stojícího Kaapera v doprovodu manželky a jejich syna, který se jmenoval po otci rovněž Kaaper. Dnes se převážná část této scény nachází v Nelson Atkins Museum of Art v Kansasu. Nad hlavami manželského páru bylo několik sloupců s hieroglyfickými nápisy uvádějící na tři desítky Kaaperových titulů a funkcí u egyptského dvora. Tyto bloky se dnes ale také nenacházejí v hrobce, ale ve skladech sakkárského inspektorátu. Kdyby nebylo včasného zásahu našich egyptských kolegů v r. 1989, tak by se i tyto nádherné nápisy dnes nepochybně nacházely v soukromých rukou.

Nápisy z hrobky velmože Kaapera jsou velmi zajímavé a důležité, neboť velmi podrobně popisují Kaaperovu úřednickou dráhu. Kaaper byl mezi jiným „pastýř strakatého dobytka, písařem pastvin strakatého dobytka, písařem v oddělení (psaných) dokumentů, představeným písařů oddělení (psaných) dokumentů, písařem královské armády v pevnostech Serer, Tepa, Ida, v oblasti Tyrkysových teras a v cizích zemích za východní a západní hranicí…kněz bohyně Hekety, armádní generál a představený všech královských prací.“

Z těchto titulů se dozvídáme, že Kaaper patřil ve své době mezi vysoce postavené hodnostáře. Důležité je také si uvědomit, že v tomto období vojenské, kněžské a úřednické funkce nebyly přísně oddělovány a že jedna osoba mohla vykonávat všechny tři typy činností. Kaaperova kariéra se po určité období odehrávala i mimo tehdejší hlavní město; sloužil jako písař královských dokumentů v několika pohraničních oblastech a byl zodpovědný za egyptské výpravy na Sinajský poloostrov, do oblasti Serábit el-Chádimu a Wádí Magháry, kde Egypťané získávali tyrkys, vysoce ceněný nerost modrozelené barvy. Později se Kaaper stal vrchním královským stavitelem, který zodpovídal za královské stavby na území Egypta. Současně byl také členem pohřebního bratrstva, které organizovalo pohřební průvody směřující k hrobkám v jižním Abúsíru a Sakkáře.

Analýza jeho titulů má pozoruhodný význam i pro poznání období starozákonních patriarchů. Kaaper žil v době, která jim bezprostředně předcházela (počátek doby patriarchů bývá dnes kladen do 22. stol. př. Kr.). Některé jeho tituly zmiňují, že měl na starosti ostrahu egyptské hranice a dozor nad pastvinami strakatého dobytka. Z jiných pramenů víme, že strakatý dobytek byl typický především pro asijské kočovné kmeny. Ze Starého zákona zase víme, že Abrahám se musel v době sucha se svým kmenem a stády uchýlit do Egypta, tedy egyptské delty, kde v té době existovaly rozsáhlé pastviny:

„I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.“
(Gen. 12, 10).

I z těchto historických souvislostí vyplývá, že již v době Staré říše docházelo k pronikání různých kočovných kmenů z Předního Východu a oblasti Sinajského poloostrova do Egypta, kde jim byly vyhrazeny pastviny pro jejich stáda. Stávalo se tak však pouze se souhlasem egyptské pohraniční policie, kde pracoval i Kaaper. Vztahy Egypta a Syropalestiny v období patriarchů tak nálezem a interpretací této hrobky nabývají na další zajímavosti. Když k tomu připočteme nález dvou importovanných amfor na víno z Kaaperovy pohřební komory, můžeme se domnívat, že tento egyptský úředník hrál velmi významnou roli v oblasti, kde se střetávalo a dodnes střetává několik kultur a náboženství.

Jediné čeho můžeme v souvislosti s Kaaperem litovat je okolnost, že jeho pohřební komora, skrývající se na dně 24 m hluboké šachty, byla již ve starověku vykradena a tak zničena, že ji z bezpečnostních důvodů nebylo možno zcela prozkoumat. Přesto však můžeme říci, že životní osudy tohoto bezesporu pozoruhodného hodnostáře se podařilo z propadliště dějin zčásti přivolat zpět.

  Miroslav Bárta