Kněz Hetepi, nejstarší známá tvář z Abúsíru

02Hrobka kněze Hetepiho představuje dosud nejstarší zkoumanou stavbu na české archeologické koncesi. Pochází z doby konce 3. dynastie (kol. 2600 př. Kr.) a nachází se pouze několik set metrů na sever od starobylého komplexu Stupňovité pyramidy panovníka Džosera. Nelze ani vyloučit, že abúsírský Hetepi se s tímto panovníkem mohl setkat tváří v tvář. Jeho hrobka byla prozkoumána v roce 2000 a řadí se k malé skupině památek pocházejících z daného období, kterému dominuje osobnost panovníka Džosera a jeho geniálního stavitele a architekta Imhotepa.

Stavba kamenného pyramidového komplexu panovníka Džosera představuje jeden z vrcholů umu a dovednosti starých Egypťanů. Jejím architektem byl nejvyšší héliopolský kněz a královský stavitel Imhotep. Již ve starém Egyptě, několik set let po uplynutí jeho stavby, se k ní vydávali návštěvníci, kteří zde po sobě zanechali nápisy, ve kterých obdivovali krásu a monumentálnost tohoto místa.

Džoserův komplex měl symbolizovat věčný palác, kde se panovník, sám bůh, setkával po své fyzické smrti s ostatními božstvy egyptského panteonu. Božskou povahu panovníka ostatně naznačovalo i jedno z jeho jmen „Necerichet“, „Božského těla“. Samotný komplex se nazýval „Osvěžení bohů“. Zde byly slaveny četné náboženské svátky a tady se pravděpodobně shromažďovali i nejvyšší úředníci a kněží země, aby vzdali hold zemřelému panovníkovi. Tento výtvor lidského genia je dodnes také velkou hádankou. Je totiž souborem mnoha samostatných a navzájem oddělených architektonických částí postavených jako výraz konsolidace politických a hospodářských poměrů v Egyptě. Zároveň sloužily jako symbolická místa pro oslavy náboženských svátků; byly zde stavby, které měly připomínat sjednocení horního a dolního Egypta, chrám pro posmrtný kult panovníka, oltář na kterém bylo obětováno bohu slunce a mnohé jiné. Komplex je tak rozsáhlý, že dodnes není zcela znám a rozsáhlá část je stále neprozkoumána.

Místo věčného odpočinku panovníka bylo vybudováno v podobě stupňovité pyramidy, jež hluboko v podzemí ukrývala pohřební komoru panovníka. Ta byla obklopena složitým komplexem zdobených místností a chodeb. Ty jsou dnes považovány za model Džoserova pozemského paláce, který byl vybudován pro panovníkův pobyt na onom světě.

Z doby faraona Džosera je toho stále známo jen velmi málo. Vždyť od jeho doby nás dělí 4500 let a většina památek byla mezitím zničena a nenávratně zmizela. Není známo ani místo věčného odpočinku geniálního stavitele Stupňovité pyramidy, Džoserova vysokého hodnostáře, architekta a později i patrona lékařů, Imhotepa, jehož sláva a po věky tradovaná moudrost přežily samotné dějiny starověkého Egypta a dochovaly se prakticky dodnes.

Mezi posledními objevy z doby nejstaršího stavitele pyramidy vyniká zejména Hetepiho hrobka pocházející z doby kolem 2600 př. Kr. Z jeho hrobky se tak můžeme dozvědět nejen jak přibližně mohla vypadat možná navždy ztracená Imhotepova hrobka, ale i to, jak si Hetepi představoval a zajistil svůj posmrtný život.

Hetepiho hrobka se začala vynořovat z písku egyptské pouště již během prvních hodin výzkumu. Ukázalo se, že koruny jejích zdí byly skryty pouze několik centimetrů pod povrchem pouště. Zanedlouho po zahájení výzkumu se potvrdilo, že tato hrobka se již svými rozměry řadí mezi největší soudobé stavby svého druhu (pokrývala plochu 1000 m2). Architektura hrobky typu mastaby byla místy zachována až do výšky 2,5 metru, tedy téměř do své původní výšky, která zřejmě činila 3 m. Za necelý týden archeologického výzkumu bylo možno odhalit nejen celý obdélníkový půdorys hrobky postavené z cihel a vápencové suti (délka její delší strany dosahovala téměř 50 m), ale i východní průčelí a vlastní kultovní kapli, kde probíhaly obětní rituály pro ducha zemřelého Hetepiho.

A právě objev této kaple postavené z nádherných bílých bloků vápence poskytl mnohá překvapení: její východní průčelí bylo pokryto unikátní reliéfní výzdobou. Hetepiho hrobka se tak řadí k nejstarším zdobeným hrobkám v Egyptě a potvrzuje hypotézu, že výzdoba hrobek se soustředila nejprve v oblasti vchodu a teprve později přešla na vnitřní stěny kaplí. Severní část průčelí kaple zachycuje sedícího Hetepiho u obětního stolu s nakrájenými chleby. Kolem stolu jsou znázorněny další obětiny, které měly být zemřelému v kapli pravidelně obětovány. Nad jeho hlavou pak jsou ve dvou řádcích napsány tituly, které nám zprostředkovávají obraz muže žijícího před čtyřmi a půl tisíci lety. Aby bylo možno těmto titulům porozumnět, bylo nejprve zapotřebí několika měsíců práce na jejich překladu. Postup navíc komplikovala okolnost, že se jedná o jeden z velmi starobylých textů s mnoha zkratkami. Na samém počátku bylo třeba dobře volit mezi několika možnými významy a interpretacemi jednotlivých hieroglyfických značek a jejich kombinací. Teprve potom bylo možné přistoupit k vysvětlení jednotlivých titulů, pro některé z nichž nemáme paralely. Mezi Hetepiho hlavní tituly patřily „královský herold se silným hlasem, jeden z velkých deseti z Horního (jižního) Egypta a důvěrník jatek“. Dále Hetepi vykonával i několik kněžských funkcí a také byl írej íchet nísut, tedy „správce královských věcí“. Tento titul znamená, že Hetepi byl příslušníkem nejvyšší úřednické vrstvy, kterou by bylo možno přirovnat snad k družině středověkého panovníka. Tito hodnostáři působili nejen jako osobní služebníci panovníka, kteří měli dozor nad jeho hygienou, stravováním a oblékáním, ale tvořili rovněž páteř rodícího se staroegyptského státu.

Jižně od vchodu do kaple byla Hetepiho postava zachycena pouze černou barvou. Zřejmě již nezbýval čas tuto část výzdoby dokončit, a tak se zachovala pouze pracovní skica staroegyptského umělce s pomocnými čísly, které udávají proporce jednotlivých částí lidského těla. Hetepi je zde znázorněn vestoje, opírajíc se o úřednickou hůl, odznak své moci a autority. Před ním jsou dva z jeho synů. Samotná kaple byla nezdobená a její tři stěny byly obloženy malými bloky vápence, zatímco čtvrtá, západní stěna musela být již ve starověku zničena zloději. Ve vápencové podlaze se však zachovaly kamenné čepy po dvoukřídlých dveřích, které západní část kaple uzavíraly. Za nimi se původně musela nacházet nika, na které byla pravděpodobně znázorněna kráčející postava Hetepiho. Unikátnost této kaple spočívá především v tom, že názorně dokládá počátek vývoje představ starých Egypťanů týkajících se existence na onom světě. Nika společně s dvoukřídlými dveřmi měly představovat magickou bránu, spojnici mezi světem živých a mrtvých. Za touto hranicí se nacházel onen svět, ze kterého se vracela Hetepiho duše nikou skrytou za dveřmi v západní stěně.

V kapli probíhaly zádušní obřady, které měly za cíl komunikaci se zemřelým a zaopatření jeho ducha symbolickými obětinami. Stavba hrobky představovala jeden ze základních předpokladů posmrtné existence starých Egypťanů. Jedno z nejstarších naučení dochovaných z období Staré říše také říká: „Postav si dům v pohřebišti a udělej znamenitým své místo na západě. Pamatuj si, že smrt je pro nás nic, pamatuj si, že oceňujeme život – ale dům smrti je právě pro život!“

Pohřební komora Hetepiho byla ukryta na dně hluboké šachty, ke které vedlo od severu unikátní, několikrát lomené kamenné schodiště. Na dně šachty začínala krátká, necelé dva metry vysoká chodba běžící na jih, která vedla přímo do pohřební komory. Ta však byla již ve starověku vykradena a z původního pohřbu zbylo pouze několik fragmentů dřevěné rakve a zlomky pohřební výbavy, která byla dalším nezbytným předpokladem pro zajištění posmrtné existence. Na základě paralel víme, že ta v této době sestávala z potravin a nápojů pro ducha majitele hrobky, z kamenných a keramických nádob, skříněk, šatů, toaletních potřeb a vůbec předmětů, které byly Egypťanům důvěrně známy z jejich každodenního života. Tak bylo dosaženo toho, aby měl zesnulý v dosahu vše, co by případně mohl potřebovat ve svém novém, věčném životě.

V současné době se v okolí Hetepiho hrobky opět intenzivně pracuje a do budoucna lze počítat s tím, že zde budou učiněny další významné objevy a kdo ví, zda se někde poblíž neskrývá i Imhotepova bájná hrobka, o jejímž objevení snilo a sní již několik generací egyptských archeologů.

  Miroslav Bárta