Hrobka R3

Hrobka R3, jejíž majitel je neznámý, leží asi 50 m východně od Vedžahorresnetovy hrobky. Nadzemní část tvoří čtvercová stavba z nepálených cihel o rozměrech 11,5 x 11,5 metru, z níž se v důsledku větrné eroze a možná i pozdějších lidských zásahů zachovaly pouze tři nejspodnější vrstvy zdiva. Zhruba uprostřed jižní stěny vede do středu stavby, tedy nad ústí hlavní šachty, úzká chodba – toto uspořádání, které není doloženo v žádné jiné hrobce tohoto typu, tak připomíná průchod vytvořený v sajské době, zhruba ve druhé polovině 7. stol. př.n.l., pod jižní částí Džoserovy stupňovité pyramidy, nejstarší egyptské pyramidy vůbec. Vstup do chodby, který vychází z malého dvora zahloubeného asi 0,4 metru pod úroveň okolního terénu, byl postupně zužován a nakonec úplně zazděn. Nitro této hrobky tak muselo být po určitou dobu přístupné, pravděpodobně v souvislosti se zádušním kultem.

Podzemí hrobky tvoří šachta hluboká 23 metrů, na jejímž dně, rozšířeném do podoby podzemní dutiny, byl nalezen vápencový sarkofág. Kromě černě malovaného symbolu ve tvaru posvátného Horova oka (vedžat) byl sarkofág zcela bez výzdoby a nápisů. Zloději zřejmě už ve starověku odstranili písek vyplňující hlavní šachtu, rozbili víko sarkofágu a odnesli mumii, z níž se nenašel sebemenší zbytek. Sarkofág, 2,5 metru dlouhý a 1,4 metru široký, zaujímá kupodivu větší plochu, než jsou rozměry šachty (2,1 x 1,8 metru) a byl tedy na její dno zřejmě spuštěn ve svislé poloze. Nepochybně k tomu sloužila masivní lana z rostlinných vláken (o tloušťce až 7 cm), jejichž četné zbytky se našly ve zbytcích nadzemní části hrobky. Manipulaci s těžkým sarkofágem zřejmě usnadňovalo zařízení, tvořené mělkým příkopem se dvěma příčnými břevny, přes něž byla vedena lana. Obdobné zařízení, které zřejmě fungovalo jako třecí brzda či zárodek kladkostroje, se dochovalo i u západní šachty v Iufaově hrobce.

Kolem sarkofágu nebyly nalezeny žádné pozůstatky pohřební komory, jejíž budování zřejmě kvůli předčasnému úmrtí majitele hrobky ani nezačalo. Zhruba v polovině hloubky hlavní šachty byly v jejích stěnách vytesány dva výklenky – v severním z nich byly nalezeny zbytky kostry pohřbené v dřevěné rakvi.
V celé hrobce ani v jejím nejbližším okolí nebyly nalezeny žádné nápisy ani jiné nálezy, které by umožnily určit jméno jejího majitele. Spíše jen obecně se dá soudit, že i tato hrobka pochází ze stejné doby, jako všechny ostatní.

Viz také:

  • L. Bareš, „Archeologické výzkumy v Abúsíru na jaře 2002“, in: J. Mynářová (ed.), Pražské egyptologické studie 1 (2002), str. 25-27.
  • L. Bareš – M. Bárta – K. Smoláriková – E. Strouhal, „Abusir – Spring 2002“, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 130 (2003), str. 149-151.

  Ladislav Bareš