Iufaova hrobka

Iufaova hrobka v mnoha ohledech představuje nejpozoruhodnější stavbu svého druhu zatím zkoumanou v Abúsíru a možná i v celé oblasti pyramidových polí. Nadzemní část tvoří ohradní zeď z nepálených cihel, jejíž vnější líc napodobuje ohrazení Džoserova pyramidového komplexu v nedaleké Sakkáře. Uprostřed všech stěn navíc původně stály masivní vápencové stély o výšce přinejmenším 3 metry.

Hlavní pohřební komora, v níž byl pohřben majitel hrobky, byla postavena na dně obrovské šachty (13 x 13 metrů), asi 22 metrů hluboko. Je vybudována z vápencových bloků o různé kvalitě, možná použitých ze starších staveb. Vnitřní stěny jsou téměř beze zbytku pokryty reliéfní výzdobou, obsahující náboženské texty (části Textů pyramid, Textů rakví, Knihy mrtvých, tzv. Knihy dne a noci, hymny na slunce, atd.) a scény. Obdobně je zdobena i spodní část vápencového vnějšího sarkofágu (včetně stěn prohlubně pro uložení vnitřního sarkofágu) a obě části čedičového vnitřního sarkofágu, který rozsahem výzdoby nemá mezi dosud známými památkami svého druhu obdobu.

Navzdory tomu, že zloději pracovali v hlavní šachtě (zastavili se jen asi 1,5 metru nad stropem pohřební komory) zůstala tato hrobka nevyloupena. V úzké uličce mezi stěnami dvojitého sarkofágu a komory se tak našly pozůstatky původní bohaté pohřební výbavy – dřevěné skříňky s kanopami a celkem 408 vešebty, další skříňka s fajánsovými a keramickými nádobkami na posvátné oleje a masti, amulety, tzv. magické cihly a také papyry, naneštěstí nenávratně poničené vysokou vlhkostí. Samotný Iufaa byl uvnitř dvojitého sarkofágu uložen ještě do dřevěné rakve a jeho mumie byla pokryta nádhernou sítí z korálků. Na mumii, ležící zcela v rozporu s tehdejšími pohřebními zvyklostmi hlavou k východu, se dochovaly zlaté plíšky chránící konečky všech prstů na rukou i nohou a množství amuletů.

Přístup k hlavní pohřební komoře zajišťovaly dvě menší šachty (na západě, resp. jihu), což u tohoto typu staveb rovněž nebylo předtím doloženo. Unikátní nález představuje i komplex 16 místností, zahloubených pod úroveň okolního terénu a původně zastropených klenbami z nepálených cihel, který leží ve vzdálenosti jen několika metrů před východním průčelím Iufaova ohrazení. Tento komplex, v němž se mj. našlo několik démoticky psaných papyrů, zřejmě sloužil zádušnímu kultu Iufay a možná i jeho příbuzných, pohřbených v této hrobce (viz dále).

Iufaa sám nesl pouze jediný starobylý titul „správce paláců“, který v jeho době zřejmě označoval už jen nepříliš významnou kněžskou funkci, a navíc zemřel v poměrně mladém věku (nanejvýš 35 let). Je tedy prozatím záhadou, jak si mohl nechat postavit tak honosnou a nádherně zdobenou hrobku, která patří k nejkrásnějším dokladům tohoto typu architektury. Snad na tom měla podíl jeho rodina, z níž ovšem kromě jeho sestry známe jen jméno jejich společné matky Anchtisi – otec není nikde v hrobce uveden.

Díky rozsáhlému a náročnému stavebnímu zajištění, navrženému ing. M. Balíkem a postaveného ve spolupráci s Nejvyšší radou pro památky EAR egyptskými dělníky pod vedením předáků z rodiny el-Kerétiů, jsou nyní podzemní prostory Iufaovy hrobky zcela zabezpečeny. V současné době probíhá příprava na jejich otevření pro turisty.

Viz také:

  • L. Bareš, „Iufaova hrobka v Abúsíru – sezóna 2003/2004“, in: J. Mynářová (ed.), Pražské egyptologické studie 3 (2004), str. 171-182.
  • L. Bareš – K.Smoláriková – E.Strouhal, „The Saite-Persian Cemetery at Abusir in 2003“, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 132 (2005) (v tisku).
  • M. Verner, „Iufaa – an Intact Tomb!“, in: Abusir – Realm of Osiris, Cairo 2003, str. 193-205.

  Ladislav Bareš