Pohoří Sabaloka

Až do příchodu českého týmu v r. 2009 bylo pohoří Sabaloka vzdálené asi 80 km od Chartúmu jedinou nezkoumanou oblastí kataraktů v Súdánu. Již první prospekce zde doložila četné pozůstatky lidské přítomnosti od paleolitu po novověk. Od r. 2011 se expedice zaměřuje na poznání pravěké etapy zdejšího osídlení a jeho interakce s přírodním prostředím.

Ve zkoumané oblasti byla zjištěna hustá síť sídlišť z mezolitu (9.–6. tis.) nebo neolitu (5.–4. tis.). V sídlištní struktuře dominují dvě lokality. Liščí kopec se nachází asi 1,2 km od Nilu na jednom z žulových výchozů seskupených kolem prolákliny, na jejímž dně se podařilo objevit pozůstatky pravěkého sezónního jezera. Lokalita byla osídlena v mezolitu i v neolitu. Již na první pohled vyniká rozdělením sídliště na plošiny a terasy přirozeně vymodelované mezi žulovými skalisky. Některé byly v minulosti využívány k bydlení, jiné k pohřbívání a ostatní k různým pracovním činnostem. Lokalita tak představuje v SV Africe unikátní příklad strukturování sídlišť daného období. Sfinga leží ve zcela vyprahlé, ale velmi působivé krajině tzv. Skalních měst tvořených žulovými ostrovy vystupujícími nad okolní monotónní rovinu. Toto sídliště, nacházející se na jednom ze skalisek, bylo v mezolitu zřejmě jádrem samostatné oblasti, kterou mohla obývat skupina lidí odlišná od obyvatel Liščího kopce. Sfinga má však mnohem menší rozlohu a mohlo na ní žít nejvýš několik málo rodin.

Mimořádnost obou lokalit, kterou indikuje již hustota povrchových nálezů bohatě zdobené keramiky, kamenné industrie, zvířecích kostí a skořápek měkkýšů, byla potvrzena dosavadními sondážními pracemi. Ty na obou lokalitách zachytily rovněž mezolitická pohřebiště s vysokým počtem jedinců obou pohlaví a různých věkových skupin. Tento typ nálezu, v centrálním Súdánu neobvyklý, značně rozšiřuje možnosti poznání života súdánských lovecko-sběračských populací před zavedením pastevectví v 5. tis. př. Kr. Pozůstatky sezónního jezera pod Liščím kopcem navíc uchovávají důležité informace o periodicitě lokálního vodního režimu a přispívají k poznání proměn přírodního prostředí a klimatu v SV Africe.

Výzkumného projektu se vedle Českého egyptologického ústavu aktivně účastní odborníci z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i., Geologického ústavu AV ČR, v. v. i., Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Antropologického oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea, Centra pro teoretická studia UK v Praze a z dalších pracovišť.

Od roku 2017 je výzkum pravěkého osídlení pohoří Sabaloka předmětem výzkumného projektu Komunity a zdroje v mladším pravěku pohoří Sabaloka, centrální Súdán: od analýzy k syntéze (projekt GAČR č. 17-03207S), jehož cílem je finálním zpracováním dosavadních výzkumů (2009–2015) a zajištěním nových komparačních dat završit primární výzkum mezolitu a neolitu v oblasti 6. nilského kataraktu. Výsledkem projektu bude syntéza a vyhodnocení dat a zasazení poznatků do kontextu pravěkého vývoje v severovýchodní Africe.