Usli

Lokalita Usli leží na levém břehu Nilu asi 40 km na jihozápad od 4. kataraktu. Ačkoli má staronúbijský název, byla objevena teprve nedávno. V r. 2000 zde polský tým B. Żurawského zaznamenal pískovcové bloky a části sloupů, jež mohly pocházet z dosud neznámé monumentální stavby. Usli předběžně identifikovali se starověkou lokalitou Tare, kde se podle nápisů na stélách napatských panovníků Harsjótefa a Nastasena ze 4. stol. př. Kr. nacházel chrám bohyně Bastety.

Výzkum české expedice zde následně odkryl pozůstatky značně poničené architektury pískovcového chrámu z Napatské doby. Chrám o velikosti 17,5 × nejméně 40 m sestával ze vstupního pylonu, otevřeného sloupového dvora, pronaa se čtyřmi sloupy a trojité svatyně. Orientován byl kolmo na tok Nilu a vstupovalo se do něj od jihovýchodu (tedy z pouště). Stěny chrámu původně nesly reliéfní výzdobu a hieroglyfické nápisy, obojí barevně malované. Z nich se však dochovaly jen zlomky. Nález fragmentu granodioritové sochy panovníka jednoznačně poukazuje na spojení stavby s královskou mocí. Mimořádné postavení naznačují i kousky zlaté folie, které mohly původně pokrývat reliéfy nebo sochy. Dle některých indicií může původ chrámu spadat již do doby Egyptského místokrálovství. Jeho zasvěcení zůstává neznámé.

V okolí chrámu byl v r. 2013 ve spolupráci s polskou Akademií věd proveden geofyzikální průzkum. Na ploše 300 × 200 m se podařilo zjistit další, z cihel vybudovaný chrám s trojitou svatyní a dále rozsáhlou aglomeraci cihlových staveb s centrálně umístěnou obdélnou stavbou patrně palácového typu. První sondážní práce v cihlovém komplexu odkryly část reprezentativní stavby, jejíž stěny byly původně zdobeny nástěnnými malbami.

Ač dosud není možné s jistotou říci, zda Usli je nebo není Tare, již nyní je zřejmé, že se jedná o lokalitu značného významu. Pozůstatky monumentální kamenné a cihlové architektury doplňují v širším okolí zaznamenané doklady osídlení již z pol. 3. tis. př. Kr., rozsáhlé mohylové pohřebiště z doby Merojské (300 př. Kr. – 350 po Kr.) a Postmerojské (350–550 po Kr.) a několik sídlištních pahorků z Křesťanského období (asi 550–1500 po Kr.). Ty umožňují sledovat vývoj mikroregionu po celých pět tisíciletí.