S velkou lítostí oznamujeme, že nás dnes, 24. června, opustil náš milý kolega, profesor Břetislav Vachala.

Byl nejen velkým znalcem starého Egypta, jeho jazyka, písemnictví a duchovního odkazu, ale především skvělým člověkem a nám všem dobrým přítelem, který své kolegy vždy dokázal nadchnout k společné práci, své žáky k hlubšímu zájmu o studium a laickou veřejnost k zájmu o starý Egypt.

Jeho památku vhodně vystihují slova slavného staroegyptského naučení:

„Ti učení písaři z pradávných dob,

kteří předpověděli budoucnost!

Jejich jména jsou věčná,

ačkoliv sami odešli.“

(Chvála mudrců a knih)

 

Za Český egyptologický ústav FF UK

Jiří Janák

 

Prof. PhDr. Břetislav Vachala, CSc.

(27. 7. 1952 Jaroměř – 24. 6. 2020 Praha)

Narodil se v Jaroměři, spíše shodou náhod, ale dětství a mládí strávil v Hradci Králové a po celý život zůstal hradeckým patriotem. V mládí aktivně sportoval jako hráč volejbalu. Již od raného dětství se pod vlivem tehdejší československé účasti v mezinárodní akci UNESCO na záchranu památek starověké Núbie zajímal o egyptologii a starý Egypt a od svých 9 let si dopisoval s tehdejším ředitelem Čs. egyptologického ústavu, pracoviště FF UK, prof. Z. Žábou.

V letech 1970–1975 studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity obory egyptologie a arabština a po devítiměsíční stáži v Egyptě nastoupil v roce 1976 do Českého (tehdy Čs.) egyptologického ústavu FF UK. Zde pracoval až do své smrti, s výjimkou let 1993–1997, kdy působil jako velvyslanec ČR v Egyptě. V letech 2000–2005 byl ředitelem Českého egyptologického ústavu FF UK.

Po celý život seznamoval českou i mezinárodní veřejnost se staroegyptskou civilizací a jejím odkazem, a také s výsledky mezinárodního egyptologického bádání, a to jak formou přednášek pro širší publikum, tak i prostřednictvím příspěvků a statí v řadě časopisů i v našich i zahraničních sdělovacích prostředcích. Na toto téma napsal i několik knih určených širší veřejnosti, kterou v českých překladech seznamoval s celou šíří staroegyptského písemnictví. Do češtiny tak mj. přeložil Knihu mrtvých, jedno ze základních děl staroegyptské náboženské literatury, vydal také překlady dalšího typického žánru staroegyptského písemnictví – tzv. naučení, ale rovněž povídek, milostné poezie či spisů staroegyptských lékařů včetně slavného Ebersova papyru.

Rozsáhle se účastnil i výzkumů na archeologické koncesi v Abúsíru a publikace jejich výsledků. Identifikoval například nejstarší milostnou píseň na reliéfech v hrobce soudce Intiho. Věnoval se i publikaci staroegyptských nálezů v našich i zahraničních muzeích a sbírkách.

Dlouhodobě se podílel i na výuce nových generací egyptologů, resp. odborníků příbuzných profesí na Univerzitě Karlově v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně. Byl aktivním účastníkem řady mezinárodních egyptologických a núbiologických kongresů a konferencí. Byl rovněž členem redakční rady několika časopisů, v poslední době zejména Dějin a současnosti, kam aktivně přispíval. Jeho další celoživotní zálibou byla filatelie, zejména egyptské známky a známky celého světa s náměty ze starého Egypta.

Mezi kolegy a studenty, ale i mezi kolegy a spolupracovníky české expedice v Egyptě byl známý a oblíbený pro svou veselou, optimistickou povahu, kterou ani dlouhá a těžká nemoc nedokázala zakalit.

Ladislav Bareš

 

Osobní vzpomínka prof. Miroslava Bárty

„S Břéťou jsme se léta společně vydávali na archeologické výzkumy do Jižního Abúsíru. Každý rok se nám podařilo objevit novou hrobku, nové jméno, nový osud z dějin staroegyptské civilizace, kterou tak miloval… Společně jsme staré Egypťany svým způsobem přiváděli po mnoha stoletích zpět do života. Jeho nejoblíbenější postavou byl soudce Inti z 23. stol. př. Kr., jehož hrobku jsme objevili v roce 2000. Hned po něm následoval hlídač naší lokality Sajíd. S ním jsme společně snídali, když nad Abúsírem vycházelo slunce, i obědvali během přestávky dělníků. Břéťa miloval jeho silnou kávu z džezvy, na kterou se těšil dlouhé týdny před odletem do Egypta. Jsou to zdánlivě obyčejné okamžiky, které se vám však vštípí do paměti na celý život. Podobných vzpomínek s Břéťou mám nespočet a jsem za to moc rád. Byl to můj učitel, který se mi později stal kolegou a nakonec nejvíc ze všeho kamarádem a souputníkem na cestách časem ke starým Egypťanům. Kéž Břéťo kráčíš po krásných cestách, po nichž kráčejí ospravedlnění.“