Tento týden se nese ve znamení uzavírání jednoho terénního výzkumu, což je vždy náročná doba. Ve chvíli, kdy zkoumaný objekt opouštíme a výzkum oficiálně uzavíráme, musíme u sebe mít veškerou možnou dokumentaci. Většina odkrytých hrobek je znovu zasypána pískem, aby jejich zdivo neničili povětrnostní vlivy a kyselé deště. Tím pádem se k dané struktuře už nikdy znovu nedostaneme. Lucie s Maruškou, které měly první fázi naší podzimní expedice na starosti, v tyto dny neustále fotí a kreslí. Vláďa tráví dlouhé hodiny v terénu se skenerem, a ještě delší u počítače při zpracování dat. Moderní technologie naštěstí umožňují „dovoz památek až domů“, ale každý archeolog ví, jak důležité je oko a pečlivé pozorování. Ve chvíli, kdy připravujete trasírky pro fotografování nebo odměřujete vzdálenosti pro kresbu, všimnete si spousty detailů, které by vám jinak mohly uniknout. Proto i přes možnosti moderní techniky přeci jen nezanedbáváme ani tradiční metody archeologické dokumentace.

A aby nám to šlo pěkně od ruky, donese nám každý den ráno náš čajník místní lahodnou kávu. Bez ohledu na to, kde se v tu chvíli nacházíme, dokáže s konvičkou a sklenkou, umístěnými na malém tácku, dorazit kamkoliv. Občas se tedy spouští do pohřební komory, jindy za námi šplhá do výšek po žebříku. I přes všechny překážky pokaždé přichází s úsměvem na rtech a spokojený, že mohl svým dílem přispět ke zdárnému průběhu práce.