Abúsír ve 3. tisíciletí př. n. l.

Abúsír, jedno z velkých královských pohřebišť panovníků Staré říše, slavných stavitelů pyramid, se nachází přibližně 30 km jižně od Káhiry, na západním břehu Nilu, na samém okraji pouště. Tato lokalita je na východě ohraničena úrodným nilským údolím, kde kypí život, na západě pak Libyjskou pouští, která byla kdysi stejně jako i dnes symbolem smrti a zapomnění, říší mrtvých. Ostrý přechod mezi těmito dvěma protipóly je jakousi branou, pojítkem mezi světem živých a světem mrtvých. Na tomto rozhraní vznikala staroegyptská pohřebiště. V době 3. tisíciletí př. Kr. zde vzniklo i pohřebiště abúsírské. Do Abúsíru se dnešní návštěvník dostane ani ne za hodinu jízdy z centra Káhiry. Již během cesty potkává doklady těsné provázanosti současného a starověkého Egypta. Na cestě totiž mine vesnici Bedrašén, jejíž staroegyptský název, „Západní osídlení“, odkazuje na dnes již neexistující starověkou sídelní aglomeraci. Přímo na východ od Abúsíru, ve vzdálenosti necelého kilometru vzdušnou čarou, se nalézá dnes pouze malá vesnička Azízija. Podle ústního vyprávění byl právě na tomto místě biblický Josef marně sváděn Putifarovou ženou a poté, na základě falešného obvinění, uvržen do vězení.

Není pochyb o tom, že monumentálnost a význam královských staveb zcela zastiňuje to, co se nalézalo v jejich pozadí: zapomenutá města mrtvých s tisíci hrobek, jež náležely nejvyšším, vysokým i níže postaveným úředníkům tehdejšího hlavního města; písařům, úředníkům, řemeslníkům, zemědělcům, vojákům a kněžím, kteří byli páteří tehdejšího staroegyptského státu.

Abúsír navazuje na oblast známou jako Sakkára (místo kde se kromě pyramid panovníků Staré říše nachází i nejstarší egyptská pyramida – Stupňovitá pyramida panovníka Džosera) a představuje logické pokračování tohoto bohatého a unikátního pohřebiště směrem k severu. Jejich administrativní rozdělení je výsledkem teprve nedávného vývoje, vytvořeného zřejmě na základě existence dvou stejnojmenných vesnic rozkládajících se na jejich východním okraji. V současné době, i díky práci českých egyptologů, je všeobecně přijímán názor, že Abúsír a Sakkára tvořily v době 3. tis. př. Kr. jednu oblast, jejímž společným rysem – kromě momumentálních projektů pyramid, hrobek panovníků – bylo to, že zde vznikala, existovala a zanikala pohřebiště, kde byli pohřbíváni tehdejší úředníci hlavního městadoby stavitelů pyramid.

Vývoj abúsírské nekropole v širším slova smyslu byl svázán s existencí tehdejšího hlavního města sjednoceného Egypta, které se nazývalo Bílé zdi. To bylo podle legendy založeno na konci 4. tis. př. Kr. legendárním panovníkem Menim. Původně se snad jednalo o pevnost s bílými hradbami, ze které se postupně vyvinulo sídelní město Staré říše. Byla zde soustředěna administrativa země, byl zde královský palác, sýpky, dílny a dleli zde nejvyšší úředníci země. Soudě podle nepřímých dokladů se toto město původně rozkládalo na východ od skalního masivu severní Sakkáry. Západně od tohoto politického centra země byla koncentrována většina pyramid a hrobek z doby Staré říše (lokality Sakkára a Abúsír), počínaje hrobkami panovníků 2. dynastie Raneba a Ninecera a Stupňovitou pyramidou panovníka Džosera a konče pyramidovými komplexy panovníků Venise a Tetiho z konce 5. a počátku 6. dynastie.

Na základě vývoje pohřebiště je možno nepřímo usuzovat na to, že v průběhu 3. tis. př. Kr. se těžiště tohoto rozsáhlého pohřebiště přesunulo nejprve na sever (existence abúsírské nekropole v 5. dynastii) a v 6. dynastii směrem na jih (oblast tzv. jižní Sakkáry), kde v 6. dynastii vznikají komplexy několika panovníků. Dalším významným faktorem, který ovlivňoval zakládání a rozvoj těchto pohřebišť byla existence vodních ploch, které se pravděpodobně rozkládaly podél východního okraje celé nekropole a představovaly jeden z hlavních přístupů do jednotlivých částí pohřebiště.

Archeologická historie Abúsíru začíná v době 2. dynastie, v oblasti na severozápad od severní Sakkáry, kde na počátku 20. stol vykopal raně dynastické pohřebiště Hans Bonnet (1887-1972) a v 80. letech ve výzkumech pokračoval egyptský archeolog Hulejl Ghálí. Jednalo se o hrobky nižších úředníků, jež sestávaly z podzemní pohřební komory, která byla přístupná schodištěm.

Další etapou ve vývoji abúsírské nekropole byly hrobky typu mastaby tzv. přechodného typu. Tyto stavby pocházejí z konce 3. a počátku 4. dynastie a jsou charakteristické tím, že ve svém podzemí obsahují jak šachtu vedoucí do pohřební komory, tak i schodiště, zpravidla několikrát lomené.

Obecně hrobkou typu mastaby rozumíme stavby z kamene nebo cihel, které maji dvě části, nadzemní a podzemní. Nadzemní část má obdélníkový půdorys, výšku zpravidla několika metrů a mírně zkosené nebo případně kolmé stěny. V její nadzemní části se nacházela zdobená kaple, kde probíhal kult zemřelého. Její nejdůležitější součástí byly tzv. nepravé dveře umístěné v západní stěně místnosti. Jednalo se o kamennou nebo dřevěnou napodobeninu skutečných dveří staroegyptské architektury, kterými měl, podle náboženských představ starých Egypťanů, vcházet duch zemřelého do kaple, účastnit se obětování na svou počest a potom tudy odcházet zpět do říše mrtvých. Do podzemní části vedla šachta, na jejímž dně začínala krátká chodba vedoucí do pohřební komory, kde se nalézalo místo posledního odpočinku majitele hrobky.

Jako hlavní z těchto staveb můžeme v jižním Abúsíru jmenovat hrobku úředníka a kněze Hetepiho. Hetepi byl královským důvěrníkem, který se staral o jeho záležitosti a byl knězem bohyně Bastety a Hatmehity. Jeho hrobka je unikátní zejména svou výzdobou, jež se soustředí na průčelí východní fasády kaple, kdežto vlastní vnitřní plochy stěn kaple byly ponechány bez výzdoby. V tomto období zde vzniká i hrobka správce sýpek královského paláce Iteje a vznikají i hrobky na břehu abúsírského rybníka. O jejich majitelích ovšem nevíme prakticky nic.

Na začátku 4. dynastie nastává na dobu dlouhých desetiletí intermezzo, které je charakteristické přesunutím veškerých stavebních aktivit do Gízy. K oživení ruchu v Abúsíru, a to opět v jeho jižní části, dochází teprve na počátku 5. dynastie. Prvním stavitelem je zde hodnostář Kaaper, kněz, písař a voják v hodnosti generála a představený všech královských prací. Jeho hrobka je zajímavá zejména tím, že jde o doposud první známý doklad stavebních aktivit na lokalitě po období 4. dynastie. Kaaper přenáší do abúsírsko-sakkárské oblasti gízskou stavební tradici, protože po mnoha letech klidu chyběla v sakkárských dílnách a stavebních hutích kontinuita a tradice. Jeho hrobka tak z architektonického hlediska představuje typickou gízskou hrobku z 2. poloviny 4. dynastie.

Na počátku 5. dynastie vzniká i abúsírská královská nekropole, jejímž zakladatelem se stává panovník Sahure, druhý panovník 5. dynastie, který vládl 12 – 13 let. Jeho pyramidový komplex představuje nejlépe zachovaný a nejnázornější ukázku toho, jak obdobné stavby v době 5. a 6. dynastie vypadaly.

Vstup do komplexu představoval údolní chrám, který měl vstupy od východu a od jihu, kde se zřejmě rozkládal tzv. Abúsírský rybník. Od údolního chrámu vedla k pyramidovému chrámu vzestupná cesta. Ta byla původně také zastropena a výzdoba jejích stěn sestávala ze scén s mytologickými a dvorskými náměty, jimž dominoval egyptský panovník. Byly zde scény s panovníkem, scény s přiváděním zajatců a hladovými beduíny, tancem, plavbou na mořských lodích, scény vážící se ke stavbě pyramidového kmplexu a mnohé jiné.

Vchod do vlastního pyramidového chrámu tvořila monumentální žulová brána za kterou následovala tzv. Dům velkých. Jeho název vychází z toho, že zde se měli loučit vysocí královští hodnostáři se svým panovníkem. Z ní se vcházelo do chodby běžící kolem sloupového dvora a do dvora samotného. Podlaha dvora byla z čediče a strop podpíralo celkem 16 sloupů z červené žuly s palmiformními hlavicemi. Černá barva podlahy měla být symbolem znovuzrození panovníka, podobně jako se život v Egyptě rodil z úrodných z nánosů černého nilského bahna. Za touto halou následovala tzv. příčná síň, která oddělovala vnější a vnitřní část pyramidového chrámu.

Vnitřní část chrámu sestávala z místnosti s pěti nikami, které původně ukrývaly celkem pět panovnických soch. Po stranách byly vstupy do prostor severních a jižních skladů, kde bylo uchováváno kultovní náčiní a obětiny určené pro každodenní kult panovníka. Nejzápadněji v chrámu, na samém úpatí východní stěny pyramidy, byla položena kaple, obětní síň v chrámu, kde kněží obětovali zesnulému duchu panovníka. Tou byla východozápadně orientovaná místnost s podlahou z alabastru, dado stěn bylo z červené žuly a zdi z bloků vápence pokrytých reliéfy. V západní stěně stály tzv. nepravé dveře, kterými se z onoho světa navracel panovníkův duch, aby se účastnil obětin v kapli. Tyto dveře byly z červené žuly a byly pokryty měděným nebo zlatým plechem. V jihovýchodním rohu místnosti byla malá nika s bazénkem na očistu.

Sahureova pyramida měla základnu o straně 78 m a dosahovala výšky 48 m. Jádro pyramidy bylo původně postaveno ze šesti stupňů, z nichž je dnes patrno pouze pět. Vstup do podzemí pyramidy byl situován na úpatí její severní strany, mírně k východu od severojižní osy pyramidy. Chodba ústila do předsíně, která se nacházela přesně pod vrcholem pyramidy. Od ní na západ se nacházela východozápadně orientovaná pohřební komora s trojnásobným sedlovým stropem z obrovských vápencových bloků, které měly roznášet váhu stavby. V pohřební komoře snad původně stál čedičový sarkofág.

Po Sahureovi si v Abúsíru staví pyramidu jeho možný bratr Neferirkare. Jeho pyramida byla v první fázi koncipována jako šestistupňovitá se základnou 72 m. Poté bylo jádro zdiva rozšířeno na 8 stupňů vznikla pravá pyramida s hladkými stěnami obložení o straně délky 104 m a výšce 52 m. Vznikla tak největší pyramida na abúsírském pohřebišti. Podzemí Neferirkareovy pyramidy, stejně tak jako další součásti jeho komplexu, byly velmi podobné Sahureovým.

Neferirkareův pyramidový chrám vznikal v několika stavebních etapách a byl dokončen až po panovníkově smrti. Byl také místem, odkud pochází jeden z nejvýznamnějších písemných celků z doby Staré říše, abúsírský papyrový archiv, který představuje významný zdroj informací týkajících se provozu chrámových komplexů a kultu panovníka v daném období. Vzestupná cesta komplexu zůstala díky panovníkově předčasné smrti zčásti nedokončena a byla posléze využita jeho mladším synem Niuserrem.

Manželkou Neferirkarea byla královna Chentkaus II., jejíž místo pohřbu je situováno jižně od Neferirkareovy pyramidy. Vlastní pramida byla zřejmě postavena ve třech stupních a od východu k ní přiléhal malý pyramidový chrám.

Pravděpodobně přímo po Neferirkareovi vládl krátce poměrně neznámý panovník Šepseskare, jehož stěží započatý pyramidový komplex je umisťován do prostoru mezi Sahureovou pyramidou a Veserkafovým slunečním komplexem v Abú Ghurábu.

Po Šepseskareovi vládl starší Neferirkareův syn Neferre, i když opět jen velmi krátce, snad jen po dobu přibližně dvou let. Jeho pyramida měla délku strany 65,5 m a musela být rovněž koncipována jako stupňovitá pyramida. Vzhledem k tomu, že panovník záhy zemřel, musela být celková koncepce stavby pozměněna a pyramida byla přeměněna v mastabovitou stavbu a nazývána staroegyptsky iat, pahorek. Za panovníkova života tak architekt stihl vybudovat pouze základní součásti podzemí pyramidy – sestupnou chodbu kombinovanou s vodorovným koridorem vedoucím do předsíně, odkud se vstupovalo do východozápadně orientované pohřební komory panovníka. Jeho sarkofág byl zhotoven z červené žuly a během výzkumu pohřební komory bylo možno nalézt zbytky mumie panovníka i pohřební výbavy. Rovněž tak z pyramidového chrámu byla za života panovníka postavena pouze malá kamenná část u východního úpatí pyramidy, zbytek byl v době smrti panovníka narychlo zhotoven z cihel. Vzestupná cesta a údolní chrám v tomto případě zcela chybí. Dalším unikátním prvkem byl objev jatečního komplexu pro porážení zvířat, která byla obětována v chrámu, poblíž jihovýchodního rohu chrámu.

Skutečný rozkvět nekropole je možno klást do doby panovníka Niuserrea, mladšího syna Neferirkarea a bratra Neferrea. Tento panovník si jako poslední nechal postavit pyramidový komplex v Abúsíru. Kromě toho se také postaral o dostavění komplexů své matky Chentkaus II., svého otce Neferirkarea a svého bratra Neferrea. V době Niuserreovy vlády je také poprvé doložen nebývalý nárůst moci osob nekrálovského původu. Jednou z nich byl Ptahšepses, kterému se jako první osobě z nekrálovské rodiny dostalo práva vzít si za manželku královskou dceru – princeznu Chamerernebti.

Stavební vývoj Ptahšepsesovy mastaby ležící na severovýchod od pyramidy panovníka Niuserrea je dokladem postupného vzestupu tohoto vysokého úředníka, který svou kariéru začal jako obyčejný královský kadeřník a nakonec dosáhl funkce vezíra.

Po Niuserreově smrti se těžiště vývoje abúsírské nekropole znovu přesouvá do její nejjižnější oblasti, která je těsně spjata s vývojem centrální a severní Sakkáry. Jednou z nejstarších a nejzajímavějších hrobek v této části Abúsíru je hrobka hodnostáře a kněze Fetektiho, která byla zčásti prozkoumána již Lepsiovou expedicí. Tato hrobka se stala proslulou především pro svou výzdobu malovanou na omítce. Mezi její hlavní témata patřily obchodní scény a transport látek, v obou případech se jednalo o scény, které svou detailností patří k nejdůležitějším z období Staré říše.

Kolem této hrobky vyrostlo celé pohřebiště úředníků a kněží, kteří byli zaměstnáni v pyramidových komplexech panovníků 5. dynastie v Abúsíru a Sakkáře. Časově nejmladší stavbou v jižním Abúsíru z doby Staré říše je hrobový komplex vezíra Kara a jeho rodiny. Kar si začal budovat hrobku v západní části pohřebiště ještě v době, kdy byl soudcem u královského dvora. Později však byl neočekávaně povýšen do funkce vezíra a tím pádem byl nucen si hrobku rozšířit do podoby stavby, která sestávala ze dvou obětních kaplí a další, tzv. chodbovou kaplé pro kult dalších členů jeho rodiny. V jejím těsném sousedství vyrostly další hrobky Karových synů. Nejvýznamnější z nich byla situována jižně od Karovy hrobky a patřila jeho nejoblíbenějšímu synovi Intimu. Hrobky dalších synů vezíra Kara bylo možno nalézt na sever od hrobky zakladatele této rodiny: jednalo se o kaple a pohřební komory Kara Juniora a Senedžemíba, v nedávné době byla nalezena i hrobka Čentiho.

  Miroslav Bárta

Úvod > Věda a výzkum > Projekty > Terénní projekty > Abúsír > Abúsír ve 3. tisíciletí př. n. l.