Menechibnekonova hrobka

MenechibnekoVýzkum této hrobky byl zahájen v roce 2002. Její nadzemní část, postavená velmi pravděpodobně pouze z bloků vysoce ceněného bílého vápence, byla zřejmě zničena už ve starověku při dobývání kamene. Zachoval se z ní pouze mělký základový příkop a několik set větších a menších úlomků bloků, zdobených texty a zobrazeními v nízkém a zahloubeném reliéfu. Podzemní část hrobky, jejíž výzkum se teprve připravuje, tvoří rozlehlá hlavní šachta a dvě menší šachty (na jihu, resp. západě), které zřejmě umožňovaly přístup k předpokládané pohřební komoře. Soudě podle další šachty ležící u jihozápadního rohu původního ohrazení, v níž bylo nalezeno větší množství velkých keramických zásobnic používaných při mumifikaci, lze předpokládat, že zde majitel hrobky byl skutečně pohřben.

Podle dosavadních nálezů patřila hrobka královskému osobnímu písaři Menechibnekonovi, který nesl téměř dvacet dalších titulů. Tento hodnostář byl dosud znám pouze díky dvěma svým sochám, z nichž jedna je dnes uložena ve Francii v Musée Dobrée v Nantes (viz R. el-Sayed, Documents relatifs a Sais et ses divinités, Káhira 1975, str. 160-165 a tabule XXX-XXXI) a druhá, dosud nepublikovaná, v Berlíně.

Viz také:

  • L. Bareš, „Abúsír – jaro 2003“, in: J. Mynářová (ed.), Pražské egyptologické studie 2 (2003), str. 218-221.
  • L. Bareš – K. Smoláriková – E. Strouhal, „The Saite-Persian Cemetery at Abusir in 2003“, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 132 (2005), (v tisku).

  Ladislav Bareš